Houslista Pavel Šporcl je paličatý Býk. Padesátiny oslavil velkolepým koncertem

Známý houslový virtuos Pavel Šporcl oslavil letos v dubnu významné jubileum. Českobudějovický rodák a patriot v rozhovoru pro Deník zavzpomínal na své dětství a zve čtenáře na jih Čech za kulturou, na památky a třeba i jen do lesa na houby a za čerstvým šumavským vzduchem.

Nedávno jste se dožil významného životního jubilea. Padesát let. Jak jste tuto příležitost oslavil?

Slavil jsem velkolepým koncertem v pražské Lucerně, pro vyprodanou koncertní síň jsem hrál takový průsečík žánrů celé své kariéry. Tedy klasickou hudbu, s cikánskou kapelou, muzikály, jazz, crossover. A musím říct, že to bylo neuvěřitelně emotivní. Měl jsem tam báječné hosty jako Vojtu Dyka, Petra Jandu, Felixe Slováčka, Janu Šrejma Kačírkovou, Luboše Brabce a další. Samozřejmě nechyběla ani moje rodina, zpívala nejen Bára, ale i dcery Violetta a Sophia. Bylo to opravdu krásné.

Jak byste zhodnotil uplynulé půlstoletí svého života?

Myslím, že jsem z těch padesáti let vytěžil úplné maximum. Jsem narozený ve znamení Býka, takže já si jdu jaksi za svým. Neznamená to, že se všechno podaří, ale určitě dělám maximum pro každý cíl, který si dám. Myslím, že se mi podařilo hodně věcí, nejen z profesního hlediska, ale mám krásnou rodinu, přátele, kamarády, bráchu, to je skvělé. Největší úspěch pro mě je, že jsem změnil vnímání klasické hudby u mnoha, i mladých lidí. Lidé mne poznávají na ulici, vědí, že jsem houslista a díky tomu třeba chodí i na koncerty. Hrál jsem všude možně po světě, dokonce i v Carnegie Hall (pozn. red. světoznámá koncertní síň v New Yorku), což je nádherné. Také byla vždy pro mne důležitá edukace, aby lidé viděli, že klasická hudba není tak závažná, jak si třeba mysleli.

Kam zmizel váš typický pirátský šátek?

Už ho nenosím dlouho. Nosil jsem ho takřka denně sedm let, a pak jsem si řekl, co budu dělat v padesáti, to se už nehodí. Mám projekty, kde ho pořád mám, nosím ho i s sebou s houslemi. Je vždy připraven třeba pro hru s cikánskou kapelou, ale už jsem se někam posunul.

Jaké je to být z Budějovic? Jak vás tohle město, kde by údajně chtěl žít každý, ovlivnilo v soukromí i v kariéře?

Stále se cítím být Budějčák, i když už tu nemám trvalé bydliště. To město mi dalo opravdu moc, mám tady kamarády, maminka tu žije, i další příbuzní. Dokonce jsem před lety dostal i Cenu města České Budějovice. Já se vlastně snažím festivalem Hvězdy nad Vltavou, který letos pořádám druhým rokem, všechno městu vrátit. To prostředí je tu krásné, město jako takové je inspirativní, prožil jsem tu celé dětství. Dodnes si ze základní školy pamatuji, že náměstí má hektar a dokážu si to představit (smích). Závodně jsem plaval také na plaveckém stadionu, centrum mám prostě prochozené.

Do Budějovic se vracíte v rámci zmiňovaného festivalu Hvězdy nad Vltavou. Jak tato hudební akce vznikala, kdo vybíral jméno a jaké s ní máte plány?

Je krásné se sem vracet a městu všechno vracet nazpátek. Jméno jsem vybral já jako zakladatel, s festivalem mám velké plány. Jsem rád, že jsem našel podporu u města, kraje i řady soukromých subjektů a sponzorů. Rád bych totiž do jižních Čech zval zahraniční hvězdy, a na to jsou třeba nemalé finanční prostředky. Už letos přijedou opravdové zahraniční hvězdy, druhý koncert odehraje Janoska Ensemble, což je nejlepší, řekl bych až fenomenální, romská kapela současnosti, která jezdí po celém světě. Na zahajovací koncert přijedou české špičky. Slavnou Carminu Buranu zahraje Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Český filharmonický sbor Brno společně s místním Dětským pěveckým sborem Jitřenka. Já na něm zahraji houslový koncert našeho největšího houslisty historie Jana Kubelíka, který jsem loni nahrál ve světové premiéře. V budějovickém Metropolu bude hrát také legendární Ivan Mládek se svým Banjo bandem. Koncertů je ale daleko víc. Všechny informace jsou na www.hvezdynadvltavou.com.

Festival začíná 26. června. Jak jste vybíral lokality ke koncertování? Kromě budějovického výstaviště a Metropolu budou vystoupení na zámku v Bechyni, ve Schwarzenberské hrobce v Třeboni nebo na Rožmberku.

Jde o jihočeský festival, vybírali jsme krásná a známá místa. V prostorách zámecké jízdárny v Bechyni zahraju společně s orchestrem Praga Camerata Vivaldiho Čtvero ročních dob. Bechyňský zámek je krásný, jezdíval jsem tam často, tak se těším, že se tam opět podívám. V rámci festivalu se bude konat i první ročník Akademie Pavla Šporcla, kam jsme vybrali mladé šikovné a talentované studenty, kteří mohou díky svým dovednostem akademii absolvovat bezplatně. Kromě učení společně secvičíme komorně-orchestrální program. Zahrajeme na třech koncertech – na nádvoří hradu Rožmberk, kde je to krásné, pamatuji si ho ještě z dětství. Schwarzenberskou hrobku znám taky léta, tam hrajeme uvnitř, kde je to krásné i akusticky. Posledním místem vystoupení takzvané Pavel Sporcl Academy je nádvoří budějovické radnice, to byla také jasná volba.

Podařilo se přidat jeden koncert navíc, máte dobrou zprávu z Českého Krumlova?

Ano, ve čtvrtek 20. července vystoupíme v krumlovské synagoze s mým novým projektem, který se jmenuje Feeling Good. Je to takový jazzově-rockový koncert, kde budeme mít hammondovy varhany, kytaru, bicí a kytaru. Zazní nejen jazzové standardy, ale i největší rockové hity. Jde o další opravdu krásný prostor, navíc uvnitř synagogy je perfektní akustika. Takže to je takový malý přídavek k festivalu, který se nám podařilo dojednat.

Máte nějaký svůj rituál, speciální přípravu před vystoupením, abyste se uvolnil a zbavil stresu? Nebo už nejste nervózní a je to pro vás rutina?

Rutina to určitě není, ale nejsem nervózní. Na každý koncert se těším. Kdybych něco měl srovnat s nervozitou, je to asi jen ten pocit těšení se na samotné vystoupení a publikum. Nemám žádný rituál, ale docela rád dělám nějaká dechová cvičení, abych se připravil i po mentálně-fyzické stránce.

Jaký je váš nejoblíbenější hudební kus? A proč je pro vás tak výjimečný?

Je jich spousta. Vždycky je nejoblíbenější zrovna ten, který hraji (úsměv). Včera to bylo Čtvero roční dob na zámku v Kostelci nad Orlicí. Každý večer je jiný, každý večer miluji jinou skladbu.

Blíží se léto. Chystáte se na dovolenou, nebo je to pro vás spíše pracovní část roku?

Celý červenec ještě hraju. Pak se ale letos s rodinou chystáme – rádi bychom projeli Irsko, zatím jsem byl jen v Dublinu. Naplánovali jsme si čtrnáct dní, ale nechceme někam spěchat, každý den se někam valit. Bude to spíš poklidná dovolená s dětmi.

Jižní Čechy jsou krásné a plné zajímavých míst. Kdybyste mohl našim čtenářům doporučit nějaké své oblíbené, co tu stojí za vidění?

Jižní Čechy jsou krásné celé, nikdo určitě nepohrdne Českým Krumlovem, budějovickým náměstím a dalšími památkami. Dobrá Voda je nádherná, celá Šumava je poklad. Na Lipně je to teď také moc příjemné. Těch míst je tu spousta. Přibyly zajímavé cyklostezky, dá se tu chodit po horách, jít na Kleť, je tolik skvělých možností. Jsou tu staré kláštery, hrady, spousta místních památek. Jsou tu ale také krásné lesy plné hub. Takže tu lidé nemusí chodit nutně po památkách, ale stačí se procházet volnou přírodou, protože tady stojí za to i čerstvý vzduch.

Dočetla jsem se, že máte chalupu v Nesměni na Českobudějovicku…

Odmalička jsem tam trávil spoustu času, teď už jsem tam málo. Snažíme se tam ale jet vždy alespoň na pár dní v létě za maminkou. Kromě toho navštěvujeme naše adoptivní zvíře v Zoo Dvorec, máme tapíra. Takže jezdíme s holkama za tapírem (smích). To je africký býložravý lichokopytník a jmenuje se Boris.

Nesměň je oblíbená lokalita kopáčů vltavínů. Jak se díváte na tento gradující fenomén lovců pokladů?

To, co se dnes děje kolem vltavínů, je příšerné. My jako děti jsme chodily na vltavíny po poli, když vyorali. Můj brácha na to byl moc dobrej, já jsem to nikdy v té zemi neviděl. To je jak u houbařů, někdo ty houby vidí, někdo ne (úsměv). Už tehdy tam kopali a myslím, že to někoho i zavalilo, ale takhle takřka průmyslově se nikdy nekopalo. Je to děsné, stejně jako se někde v Amazonii likvidují pralesy, tak u nás se ničí příroda takto. Bohužel lidstvo jako takové málo přemýšlí do budoucnosti. To vidíme i v celosvětové politice. Hodně se řeší jen aktuální věci, jedno volební období, chvilka, ale už se nepřemýšlí nad tím, co se bude dít dál. Ne všichni jsou ale naštěstí takoví. Je hodně těch, kterým se podobné věci nelíbí, takže naděje stále je. Jen to vždy trvá dlouho.